Ответ:

Erik se pomalu probouzí, jeho oči se rozvírají v neznámém prostředí nemocničního pokoje. Zmateně hledí kolem sebe, snažíc se sestavit kousky skládačky, kterou mu zanechala paměť. Posledních sedm dní je jen záhadnou mezerou v jeho vědomí, jako by byl uvězněn v temné komoře bez možnosti návratu.

Pak se náhle ozve slabý šepot, který mu připomíná šelest větru mezi stromy. Otočí hlavu a spatří postavu, která stojí vedle jeho lůžka. Je to muž, jehož obrys se mu zdá povědomý, ačkoliv nedokáže přesně určit, kdo to je. "Eriku," promlouvá muž jemným hlasem, "jsem tak rád, že jsi v pořádku."

Tato slova jako klíč rozpouštějí ledové závoje mlhy, která obklopovala Erikovu mysl. Najednou se mu začínají vracet vzpomínky, jako kouzelný proud proudící z hloubi jeho bytí. Vidí sebe, jak se směje s přáteli, jak se divoce baví na večírku a jak se věnuje svým koníčkům. Připomínají mu se i staré chvíle s rodinou a milovanými, slunečné odpoledne a vzácné okamžiky klidu a štěstí.

Postupně se mu v mysli skládá obraz toho, co se stalo před těmi nevysvětlitelnými sedmi dny. Události se začínají spojovat dohromady jako puzzle, kterému chyběla poslední, klíčová část. A právě teď, v tomto momentu, kdy se mu vrací vzpomínky, Erik cítí, že není sám, že má kolem sebe lidi, na které se může spolehnout, a že i temné období má své světlé záblesky.

Объяснение:

)